O mě
Jako malý kluk jsem se začal seznamovat se základy fotografie. S tátou jsem v koupelně vyvolával černobílé fotografie a trochu později začal samostatně fotografovat. V osmdesátých letech jsem začal studovat na Pražské fotografické škole, kterou jsem po čtyřech letech úspěšně ukončil.
V devadesátých letech jsem zúčastnil několika cest do severní i jižní Evropy a do Severní Ameriky, kde jsem natáčel cestopisné reportáže pro vysílání České televize. Následně jsem svým kolegou a spolucestovatelem Leošem Drahotou založil občanské sdružení Moskyt, které se zabývá turistikou a cestováním po českých krajích.
Moje cesta za neostrým obrázkem
Občas se mě lidé ptají, jak vlastně fotografie pomocí dírkové komory vznikají.
Ze školních let, z hodin fyziky, mají někde v paměti zasunutou informaci o přístroji s názvem camera obscura, nebo-li česky – dírková komora. Jak se s ním ale fotografuje?
Občas se mě lidé ptají, jak vlastně fotografie pomocí dírkové komory vznikají.
Ze školních let, z hodin fyziky, mají někde v paměti zasunutou informaci o přístroji s názvem camera obscura, nebo-li česky – dírková komora. Jak se s ním ale fotografuje?
Camera obscura - dírková komora
Princip dírkové komory je znám už více jak 2000 let. Asi první ho pozoroval a popsal Aristoteles, když sledoval částečné zatmění slunce. Otvory v koruně stromů pronikaly sluneční paprsky a na zemi vytvořily obraz slunce. Při pozorování si také všimnul toho, že čím je otvor menší, tím je obraz ostřejší.V pozdějších dobách se začalo tohoto principu používat v malířství. Dírková komora, která se podobala velikostí menší místnosti, sloužila k obkreslování. Malým otvorem ve stěně pronikalo světlo a na protější straně tvořilo převrácený obraz toho, co bylo před dírkou.
Camera obscura
Výběr obrázků
Cesta do Pitína
– 2018
"Sacred Serenity"
– 2017
"Scavenger of Human Sorrow"
– 2016
"Spirit Crusher"
– 2018
"Story to Tell"
– 2017
"A Moment of Clarity"
– 2016
"Empty Words"
– 2018
"Perennial Quest"
– 2017
"Voice of the Soul"
– 2016